Miloš Boria - Osamělý proti své vůli

24. únor - 24. duben 2016

24. 2. - 24. 4. 2016. 2. podlaží budovy 14 (grafický kabinet)

Vernisáž: 23. 2. 2015 v 17 hodin

Kurátor: Mgr. Ivan Bergmann

Komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy: 

• 15. 3. 2016 v 17.00 hod. 1. podlaží budovy 14

Miloš Boria patří k malířům, kteří jsou těsně spjatí s regionem jihovýchodní Moravy, a přesto je zde jejich tvorba takřka zapomenuta. Letos uplyne 120 let od jeho narození a tak Boriovo dílo připomene výstava v grafickém kabinetu. Ve Zlíně se jedná o jeho výstavu po téměř třiceti letech. Výběr v grafickém kabinetu představuje průřez dílem malíře Miloše Borii ze sbírek několika moravských galerií a muzeí a Národní galerie v Praze. Důraz je kladen na jeho olejomalby a akvarely. Vřazení autora do proudů české avantgardy umožní návštěvníkům ponechání Boriova oleje Obraz (1935) ve stálé expozici KGVU ve Zlíně. Výstava je pak doplněna o výběr z dochované korespondence, která přibližuje Boriovy životní zápasy.

Miloš Boria se narodil 4. dubna 1896 v Uherském Hradišti jako pozdní dítě do skromné rodiny obuvníka. Po neúspěšných studiích zasáhla do života citlivého mladíka, který by se nejraději jen oddával malování, krutá realita 1. sv. války, když byl v roce 1916 povolán na ruskou frontu. Po skončení války se v roce 1919 se za podpory bratra Antonína vydal do Prahy, kde se nejprve pohyboval v prostředí soukromých uměleckých ateliéru a posléze byl přijat na Akademii. V ateliéru Vlaho Bukovace se Boria poznal mj. s Jindřichem Štýrským a spřátelil se srbským malířem Milanem Konjovičem, který jej seznámil s Janem Zrzavým a ke kterému často docházel.
Po třech letech se kvůli existenčním důvodům Boria vrátil na Moravu a usadil se na Vsetíně. Přesto že se Boriovi čas od času podařilo vyjet do Brna či Prahy a v roce 1927 dokonce na dva měsíce navštívil samotnou Paříž, zůstával v téměř permanentní izolaci od aktuálního dění na výtvarné scéně. Když se po dlouhých letech Boria konečně rozhodl v roce 1937 k návratu do Prahy, dostihla jej zákeřná tuberkulóza. Miloš Boria skonal 16. června 1937 ve vsetínské nemocnici. Boriovo dílo není jednolité a vyznačuje se několika etapami. Zprvu byla jeho tvorba ovlivněna antagonistickým postavením ke konzervativnímu pojetí malby na Akademii. Inspiraci nalézal u Jana Zrzavého, Josefa Čapka i ve studiu starých mistrů. Použitím barevné palety je blízký Bohumilu Kubištovi. Tématicky se jednalo zejména o krajinomalbu a portréty. Východisko nakonec Boria spatřil v neoklasicistním pojetí malby. Po pobytu v Paříži v roce 1927, kde jej mimo jiné Konjovič seznámil s Pablem Picassem, byly u Borii patrné nejprve postimpresionistické tendence. Ty se změnily v jeho zaujetí abstrakcí. Inspirován českou avantgardou z prostředí Devětsilu, jehož členem byl např. jeho spolužák ze studií Jindřich Štyrský. U Borii se v tomto období paralelně vedle sebe objevovala díla ovlivněná podněty purismu a konstruktivismu, artificialismu a mystické malby se sklonem k florálnímu dekorativismu. Hojně pracoval se vzájemnou konfrontací tvarů a barev s využitím pastózního rukopisu, v kterém někdy zacházel až k vytvoření dalšího rozměru. V letech 1935 až 1936 je Boria zaujat surrealismem. Boriově sensuální avšak racionální povaze bylo bližší jeho poetické pojetí. V jeho obrazech se prosadily romantické imaginární krajiny, v kterých jako bychom tušili autorovu předpověď brzkého konce, kterou již pocítil jako mladý chlapec. V posledním roce života se Boria snažil přehodnotit své dílo a uniknout ze vsetínské izolace zpět do Prahy. K syntetickému završení jeho díla však kvůli Boriově náhlému úmrtí již nedošlo.

Umělecké dílo, které za sebou Boria zanechal, reflektuje tendence české avantgardy 20. – 30. let 20. století a zároveň i obtížnou situaci umělce, který se snažil existenčně přežít v periferii moravského městečka, značně konzervativního v uměleckém vnímání. Miloš Boria nad svou tvorbou hluboce přemýšlel. Snažil se vstřebat impulsy aktuálních výtvarných směrů, konfrontovat se s nimi a hledat svou vlastní cestu. Osamocen ve své existenci, předčil svým dílem regionální výtvarné souputníky a zařadil se mezi významné postavy české meziválečné avantgardy. Boriův osud i práce přesto zůstává důkazem boje osamělého jedince pro svou víru a přesvědčení okolnostem navzdory.

fotogalerie: Miloš Boria - Osamělý proti své vůli