Cena Václava Chada

Václav Chad

Václav Chad se narodil 8. září 1923 v Břeclavi. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Otrokovic. V roce 1939, po ukončení kvarty na zlínském gymnáziu, byl přijat na právě založenou Školu umění firmy Baťa ve Zlíně, kde se stal vůdčí osobností mezi studenty. Studoval především u R. Wies.nera, Vl. Hrocha a V. Makovského. Po absolutoriu (1944) pracoval jako výtvarník v propagačním oddělení Baťových závodů. V říjnu 1944 se zapojil do protifašistického odboje, což nakonec zaplatil životem. Na sklonku války, 24. února 1945, byl na útěku, několik desítek metrů od budovy zlínské Školy umění a nynějšího Domu umění, zastřelen gestapem. Vedle občanského postoje je třeba neméně vysoce hodnotit Chada i jako umělce. Přestože se jeho tvorba nemohla plně rozvinout a dosáhnout svého naplnění, zůstalo po něm mimořádné, zcela originální dílo, upoutávající pozornost pronikavostí pohledu svého tvůrce. Vzniklo jakoby u vědomí časové tísně, v průběhu necelých pěti let. Přes nebezpečí, jež skýtala protektorátní doba (např. náhlé kontroly školy gestapem), se odvíjelo v úzkém kontaktu s tehdy zakázaným moderním uměním, zprvu zejména s expresionismem a kubismem, ale posléze i se surrealismem.

Chadova „tvůrčí posedlost“ se zračí i v pracích, v nichž se s jemu vlastní suverenitou zmocňoval tvorby umělců z dávnější minulosti, kterou ve svých malbách a kresbách aktualizoval (Brueghel, Carpaccio, Goya – později Gogh, Gaugauin, Munch). Vedle nich – což je pro Chada rovněž příznačné – akceptoval např. i dílo autora z periferie moderního malířství Léona Chauliaca, a sice díky některým rysům jeho tvorby, jež mu byly blízké. Příznačná pro dobu protektorátu a pro uměleckou osobnost V. Chada je skutečnost, že veškeré, často protichůdné podněty, zprostředkované mu nezřídka jen nekvalitními reprodukcemi, dokázal výtvarně absorbovat a zapojovat do vlastní tvorby. Zvláštní zmínku zasluhují jeho novátorské figurativní kresby ze skicářů, motivované začasté až sarkastickým viděním reality. Některé z nich reflektují i v umělcových obrazech (Za války, Rozmluva za války – oba 1943). Ve většině těchto kreseb rozvíjel umělec zcela osobitě surrealistické tvarosloví. Spolu se svým kolegou ze školy a přítelem Čestmírem Kafkou ve Zlíně před.znamenali cestu představitelů české výtvarné grotesky šedesátých let.

V naléhavé sdělnosti umělcových obrazových kompozic, jak v případě dušezpytných portrétů (Jidáš) a autoportrétů, tak např. v expresivně spontánně koncipovaných obrazech s námětem Ukřižování, v jejich drsném verismu a sarkastickém vidění lidského tématu, je příto.men silný akcent etický. Jeho existenciálně vypjatá, vizionářská – přitom nezřídka naturalisticky cítěná – symbolistní díla, jsou i hlubším, čas a místo svého vzniku přesahujícím uměleckým po.dobenstvím – odkazem osobnosti až urputně hledající hlubší smysl života v tragických situacích a souvislostech moderního bytí.

Ludvík Ševeček

Obrazy Václava Chada ve sbírkách galerie