Zlínský architekt Zdeněk Plesník – výrazná osobnost moderní československé architektury

03. září - 30. září 2014

Akademický architekt Zdeněk Plesník (2. září 1914 ve Valašském Meziříčí – 28. září 2003 ve Zlíně) patřil vedle Miroslava Drofy, Vladimíra Kubečky, Jiřího Voženílka, Miroslava Totuška a Antonína Vítka k výrazným osobnostem zlínské poválečné architektury. Ve svém díle dospěl k osobitému výrazu, v němž se v pojetí průmyslových, veřejných, administrativních i občanských staveb odklonil od běžné stavební produkce a navázal na tradice naší meziválečné avantgardy i zlínské funkcionalistické architektury.

Vystudoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva (1930 – 1933, profesor Bohumír Kupka) ve svém rodném městě. Tato škola plnila na Valašsku i kulturní funkci a k jejím výrazným absolventům patřili také např. architekti Václav Hilský a Antonín Tenzer. Od roku 1933 se stal Zdeněk Plesník posluchačem Uměleckoprůmyslové školy v Praze (profesor Pavel Janák) a od roku 1939 studoval Akademii výtvarných umění v Praze (profesor Josef Gočár). Již v době studia se seznámil s prostředím továrny firmy Baťa a po ukončení školy v roce 1937 nastoupil do reklamního a později stavebního oddělení tohoto koncernu. Během let 1937 a 1939 také spolupracoval se zlínským architektem Ferdinandem Sedláčkem. Po uzavření českých vysokých škol byl spolu s dalšími studenty zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen v Německu. V roce 1941 se vrátil do Zlína a pracoval ve Filmových ateliérech na Kudlově. Akademii absolvoval v roce 1947 (profesor Jaroslav Fragner) a nastoupil na Slovensko do podniku Drevounia Turany.

Ve Zlíně architekt definitivně zakotvil v roce 1949. I když v té době doznívalo období slavné zlínské funkcionalistické, především „baťovské“ architektury, která dala městu jeho charakteristickou a neopakovatelnou podobu, rozvíjel ve své tvorbě i nadále osvědčený konstrukční standard i myšlenky meziválečného architektonického pojetí. Dokázal platnost funkcionalistických a konstrukčních hodnot a možnost jejich dalšího tvůrčího rozvíjení v souvislosti s aplikací nejnovějších technologií a materiálů. Již od počátku své tvorby ale dospěl k vlastnímu výrazu, spojenému s neustálým hledáním nových a progresivních možností v rámci technologie a stavebnictví, který jej odlišoval od převažující stavební produkce, a současně nezapřel pražské umělecké školení a praxi u výrazných osobností, ani působení u firmy Baťa. Zdeněk Plesník své myšlenky zaznamenával okamžitě bravurní kresbou. Přesto, že řada projektů nebyla realizována nebo nemohl ovlivnit výslednou stavbu, lze jako ukázky jeho racionální a přitom stylově vytříbené průmyslové architektury mimo na výstavě prezentované stavby uvést například rozhlasový vysílač a tiskárnu map v Pekingu (1954), Oděvní závody Jiřího Wolkera v Prostějově (1956 – 1963), Dopravní podnik Zlín (1956), budovu Kancelářských strojů Zlín (1956 – 1961), závod Karlovarský porcelán v Nové Roli (1963), Výzkumný ústav bavlnářský v Ústí nad Orlicí (1963), administrativní budovu Zbrojovky Vsetín (1975), Dům služeb Zlín (1974 – 1977). Kromě těchto projektů budou na výstavě prezentovány také méně známé stavby zlínských rodinných domů, které architekt Plesník navrhoval od konce 30. let.

Vernisáž výstavy je 2. září 2014 v 16 hodin v budově zlínské radnice v Galerii II. patro. Výstava potrvá od 3. do 30. září 2014.