Zdeňka Saletová. z - NIT - ra

09. listopad 2021 - 27. únor 2022

Vernisáž výstavy: 9. 11. v 17.00

Trvání výstavy: 10. 11. 2021–27. 2. 2022

1. podlaží budovy 14

Kurátorka: Pavlína Pyšná

Tvůrčí cesta Zdeňky Saletové (1980) je provázána s uměleckým prostředím Zlína, z něhož pochází. V letech 2000 až 2003 zde studovala na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění a ve studiích pokračovala v Praze mezi lety 2003 až 2009 na Akademii výtvarných umění, kde prošla ateliéry Jana Koblasy, Miloše Šejna a Jindřicha Zeithammla. Ačkoliv od počátku inklinuje k sochařství, její tvorba se formuje na mnohem širším základu a vyznačuje se mimořádným citem pro kombinaci rozmanitých výtvarných technik a přístupů. Klasický sochařský materiál se tu objevuje vedle křehkého a pomíjivého média papíru, grafické experimenty v čele se slepotisky se doplňují s náročným procesem vyšívání, subtilní kresebné linie střídají pestrobarevné malířské vstupy. Přes variabilitu uměleckých postupů však její dílo zůstává silně vnitřně soudržné. Vychází z duchovní soustředěnosti a skrze fragmenty našeho světa proniká k jeho skrytějším dimenzím, značícím vstup do vyšších sfér.

Již v době studií na pražské Akademii Saletová volí za jeden ze svých vyjadřovacích prostředků papír. Na rozdíl od umělců, kteří jej využívají pouze jako podkladový materiál, k papíru přistupuje s vidinou bohatě tvárné hmoty, v rámci které lze budovat všechny podstatné stavebné i výrazové elementy díla. Přitahuje ji jeho křehkost a proměnlivost, podobně jako jeho barevné tóny odvíjené do existenciální bílé. Zpočátku experimentuje zejména se stopami vody, ale pozornost obrací také směrem ke slepotiskovým formám, jimiž často nechává pronikat symbolický útvar kruhu, který se odedávna vztahuje k věčnosti, k univerzu.

Zatímco raná tvorba se jen výjimečně vymaňuje z monochromity, v dílech druhé dekády našeho století se uplatňuje stále více přesně vybraných barev. Tuto proměnu lze dát do blízkosti autorčiných neustálých návratů z Prahy do rodné oblasti, kde nalézá nový inspirační zdroj navázaný na kulturu Slovácka. Obrací se především k lidovým krojům a jejich tvarovému a koloristickému bohatství, které převádí do svébytného jazyka prací na papíře, ale i do sádrových reliéfů a malířských kompozic. Intenzivní dialog s tvorbou minulosti navíc rozšiřuje o vyšívací techniky. Pojetí jejích vyšívaných děl se různí a osciluje mezi několika málo linkami a nekonečným vrstvením čar tvořících hustou síť. Hlavním východiskem je individuální formování prostorově cítěných útvarů, které poukazují na jedné straně ke konkrétnímu tvaru geometrické či organické povahy, na straně druhé k obecnému principu zrodu, k němuž se autorka svou tvorbou opakovaně vztahuje.

Proces variování několika základních forem se u Zdeňky Saletové stává významným tématem. Kromě děl na bázi modifikace kruhu je pro její projev příznačný obrazec nazvaný Modlitba. Ačkoliv je odvozen ze siluety shora viděného člověka, jehož paže se v prosbě upínají k nebi, objektivní skutečnosti se vzdaluje a proměňuje se ve výmluvnou básnivou vizi. V ní nalézáme nejen osobní pocity rozjímání, ale rovněž holou lidskou existenci, která hledá útěchu ve zraňujícím světě.

Paralelně se Saletová stále intenzivněji zabývá embryonálním stavem jedince, přičemž zkoumá jeho více či méně nová výtvarná zpodobení. Tvar embrya se propisuje nejen do jádra složitěji strukturovaných obrazových celků, v nichž se zhuštěné nebo naopak sporadické stopy nití snoubí s malbou, nejnověji se objevuje také v nalezených úlomcích kamene. Zatímco obrazy často navozují dojem nehmotnosti a bezčasí, kamenné artefakty jsou poněkud jiné povahy a dosvědčují neústupný zájem umělkyně o klasické sochařské materiály, z nichž její tvůrčí zkoumání vzešla.

Při pozorném mapování všech uměleckých strategií Zdeňky Saletové nám vystoupí idea vnímání díla jako něčeho trvale přítomného a přesto nedokončeného. Souvisí to už se samotnou povahou na tradici napojených tvůrčích procesů, které se vyznačují nejen velkou variabilitou, ale především jen stěží představitelnou náročností vyvíjenou v dlouhých časových horizontech. Navzdory tomu jsou však díla zbavena dojmu materiálnosti a koncentrují v sobě mimořádnou dávku meditativní atmosféry, která pramení jednak ze soustředěné pozornosti tvůrce při jejich vzniku, jednak z jejich obsahového poselství.

Výstava je doprovázena studií  v odborném časopise Prostor Zlín 4/2021.

Komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy v úterý 14. 12. v 17.00.

Další komentovaná prohlídka výstavy tentokrát i s autorkou Zdeňkou Saletovou proběhne v úterý 1. 2. v 17.00

Zdeňka Saletová