Obydlená místa

24. únor - 14. duben 2009

Struktura obyvatelstva v Evropě je tradičně rozdělena a posuzována na podkladě dualismu města a venkova. Charakteristika těchto dvou pólů se však s časem proměňuje a zdá se, že jejich rozdíly v určitém smyslu mizí. Na jednu stranu řada kdysi významných měst v době globalizace a vzniku velkých „megalopolis“ ztrácí svůj význam a stávají se z celoevropského pohledu venkovem. Na druhou stranu i malé vesnice, kdysi téměř odtržené od zbytku světa, si osvojují městské atributy zejména v podobě rostoucí infrastruktury. V představách o venkově se tak odkrývají romantické rysy, které známe v jiné podobě třeba z idejí modernistického urbanismu. S otázkou, jak se dnes tyto dvě „iluze“ promítají do konkrétních sociálních struktur a jak ovlivňují vnímaní míst abstraktně i v jejich konkrétních projevech, přichází výstava nazvaná Obydlená místa v prostorách galerie ve druhém patře zlínského zámku. Soubor, který je nyní k vidění ve Zlíně, s několika drobnými obměnami variuje instalaci představenou již na podzim minulého roku v Kunstverein Springhornhof (D) s rovnoměrným zastoupením českých a německých umělců. Asi nejznámější prezentovanou prací je dokumentace projektu Nic tam není z roku 2003 od Kateřiny Šedé. Nic tam není je svého druhu „společenská hra“, do níž se autorce podařilo zapojit všechny občany moravské obce Ponětovice – vesničky v nezajímavé krajině jihovýchodně od Brna. Také Antje Schiffers a Thomas Sprenger podobně pracuje okrýváním hodnot obyvatel venkova. Videa ze své starší práce Ich bin gerne Bauer und möchte es auch gerne bleiben (Jsem sedlákem rád a rád bych jím také zůstal) podrobila výběru jury sestavené z významných obyvatel vesnice Neuenkirchen. Další část projektů je zaměřena více na fenomén místa samotného. Z tohoto hlediska mluví nejjasnějším jazykem cyklus fotografií Veroniky Zapletalové Bukurešť - Místa, mapující skrytý autonomní život ulic, domů a městských zákoutí rumunské metropole nebo práce Sondo – akvarely a fototapeta Tilo Schulze poskládaná ze záběrů pořízených ze vzdušného balónu z okolí malých měst v severním Německu. Andrea Pichl představuje projekt, který vychází z jejího pobytu ve Zlíně. Model Baťovského domku z lepenky a transportních krabic firmy Baťa, je doplněn výstřižkem z filmu J. L. Godarda z roku 1964 „Une femme mariée“. Slova ženy z videa o komfortnosti moderního bydlení dvojznačně rezonují s prázdnotou modelu i „nekomfortností“ jeho reálného vzoru. Skupinu Rafani není třeba dlouze představovat. Během téměř desetiletí činnosti se její sociálně kritické aktivity staly nezřídka předmětem pozornosti médií. Na výstavě jsou zastoupeni dvěma videi. Podobně jako instalace Dominika Langa, vytvořené přímo pro galerii na zámku, podněcují k revizi našich stereotypů ve vnímání určitých míst a prostředí.