Matyáš Chochola: Smích ha cha cha cha ha ha, hrdelní, spokojený smích

13. leden - 15. únor 2015

14. 1. – 15. 2. 2015

1. podlaží budovy 14

Vernisáž: v úterý 13. 1. 2015 v 17 hod

Kurátoři: Lucie Šmardová, Martin Fišr

Bejt trendy už není trendy se jmenovala rozměrná socha Matyáše Chocholy (1986) na loňské výstavě Platonovo třetí oko v galerii MeetFactory. Sestava přesně na sebe dosedajících bloků s narychlo nahozeným benátským štukem připomíná modernistické sochy, ale jako by je někdo hodně upravil v manýře osmdesátých let. To, co je na první pohled abstraktní záležitost se při správném úhlu pohledu promění na autoportrét. Chochola s těmito prvky (trendy, osmdesátky, sebou samým) často pracuje. Když k nim přidáme ještě práci s nejrůznějšími formami rituálů, skoro New Age rétoriku a entuziastické nasávání z dějin umění i designu, začne se nám pomalu rýsovat nezařaditelnost Chocholy do jednoduchých škatulek. Intermediální povaha jeho tvorby je podepřena spojováním nesourodých materiálů a forem do nových světů, jedno jestli to jsou keramické sochy, objekty z nejrůznějších materiálů, rozsáhlé instalace, performance, fotografie nebo videa. Dokáže spojit upřímné, smrtelně vážné s ironií jako málokdo. Nejedná se o obvyklé držení si odstupu. Není to opatrná chůze na hraně toho, co ještě komorní česká scéna zkousne a co už ne. Chochola jde do všeho na plno, a jestli je něco na jeho věcech nejupřímnější, tak je to právě ta nesourodá, navzájem se vylučující směsice energií, nebo jak by nejspíš řekl sám strategií. Pojmenoval by někdo svůj třímetrový autoportrét (vlastně je to víc art deco, než Hans Arp, jak jsem si z počátku myslel) takto, když mu odsudky s „trendařením“ musí opakovat kde kdo? A zároveň pálil na vernisáži výstavy keramiku japonskou technikou Raku v prostoru, který měl evokovat obětiště či věštírnu (Čauky mňauky, MeetFactory, 2014). Rituální místo mělo navíc podobu koncertního pódia s elektronickými bicími, obklopeného zrcadlovými krystaly. Nechyběl latex a keramické démonské masky.

Matyáš Chochola stihnul během šesti let, kdy studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (2008–2014) v ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy hned několik stáží ať už v rámci AVU (Zbigniew Libera, Gelitin Group, Florian Pulmhösl) nebo VŠUP (Rony Plesl) také stáž na Universität der Künste Berlin (Thomas Zipp). A to ještě před studiem v Praze strávil dva roky v ateliéru Michala Gabriela na brněnské FaVU.

Potřeba pohybu a akce je znát i na Chocholových výstavách. Obvykle je doprovází performancí. Nebo přesněji vlastní performance doprovází, doplňuje sochami a objekty. Občas mohou mít tyto performance hudební charakter, jako v případě již zmíněné Čauky mňauky, nebo performance ve sklářské huti Ajeto Vítr slov ve víru mytologické slávy (2013). V tomto případě šlo o spojení metalového koncertu s výrobou skleněných částí jeho objektů. Vždy se jedná o nevšední zážitek mající blízko k (šamanským) rituálům. Instalace, které fungují samozřejmě i zcela nezávisle na těchto performancích, získávají přece jenom další rozměr a energii. V rámci rituálů ustupují trochu do pozadí a stávají se součástí dynamického celku. Vedle označení šaman nebo romantik se u autorova jména ještě objevuje spojení „harmonický chaos“ a něco na tom všem bude. Navštívit jeho výstavu je jako procházka po Möbiově pásce. Čím víc si jste na začátku jeho výstavy jistí, že Chocholovy strategie znáte, o to obtížněji se vám bude držet krok ke konci.

Čeká vás nesnadná chůze vzhůru nohama.

Martin Fišr

Doprovodný program:
20. ledna v 17.00  – komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy

31. ledna v 15.00 – komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy