Grafici českého symbolismu

01. květen - 07. červenec 2013

(z cyklu Kresba a grafika ze sbírkových fondů KGVUZ)

Budova 14 zlínského továrního areálu
Grafický kabinet (2. patro)
Od 1. května 2013
Kurátorka: Pavlína Pyšná

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně disponuje bohatým sbírkovým fondem, jehož důležitou součástí jsou i práce na papíře. Ve sbírce grafiky a kresby se nachází cenné skupiny děl autorsky, časově či tematicky provázané, jež budou pravidelně prezentovány v grafickém kabinetu galerie, situovaném v patře její stálé expozice.

Zahajovací výstava výběrově představí grafické listy Františka Koblihy (1877-1962), Jana Konůpka (1883-1950) a Josefa Váchala (1885-1969). Jedná se o rozhodující osobnosti druhé generace českých symbolistů, která na výtvarnou scénu nastupuje koncem prvního desetiletí 20. století. V roce 1910 se jmenovaní autoři spolu s malířem a teoretikem umění Emilem Pacovským stali zakládajícími členy uměleckého sdružení Sursum. Následně se k nim připojilo několik dalších malířů a grafiků, a v roce 1912 sdružení svou působnost ukončilo.

Umělecká tvorba Koblihova, Konůpkova a Váchalova je nositelem silných emocí. Neustále udivuje fantazijním světem, jenž nezná hranic a omezení, je plný sugestivních výtvarných vizí, představ, snů a nejniternějších myšlenek. Jejich obsáhlé dílo dokládá šíři výrazových možností grafických technik, především dřevorytů, které se tak staly rovnocennými bojovníky s ostatními uměleckými obory v hledání moderního výrazu.

Jedním ze základních zdrojů inspirace se pro představitele výtvarného symbolismu stala krásná literatura autorů současných i o generace starších. Grafické umění Františka Koblihy je na výstavě prezentováno cyklem Tristan (1909-1910) a cyklem na motivy básně Máj Karla Hynka Máchy (1910-1911). Umělec byl úzce spojen také s poezií Karla Hlaváčka, předního představitele dekadence a symbolismu v soudobé literatuře, jehož Mstivou kantilénu převedl do výtvarného jazyka v roce 1910. Jan Konůpek se zase opakovaně vracel k Hamletovi, v jehož tragickém milostném vztahu spatřoval paralely k svému vlastnímu osudu. Grafická série na tento motiv ze Shakespeara je ve sbírce zlínské galerie datována rokem 1920. Rovněž pro Josefa Váchala byla literatura jedním z pramenů jeho uměleckých východisek. V expozici je představen knižní grafický cyklus Putování malého Elfa (1911), vycházející z básně Josefa Šimáčka, a dále několik barevných grafických listů v technice dřevorytu a dřevořezu, jimž dal novou výrazovou sílu.

Fotogalerie